proč se vždycky všechno tak rychle zkurví a všechno hezký rozpadne a já nikdy nemůžu přijít na příčinu těch sraček, já jsem snad vážně hrozně špatnej člověk, jinak nevim, příště zkusim podplatit karmu. cejtim se napíču. měsíc zpátky jsem měla nejlepšího kluk a teď ani nevim co dělá, v pátek jsme se málem rozešli, ale po pro mě rozumný promluvě jsme si řekli, že by to byla škoda. jsou to tři dny a já od tý doby brečim, nevim, jestli jsem schopná srovnat se s tim, že potřebuje tolik čau pro sebe. a tak jenom sedim a přemejšlim, v rámci zachování dobrých vztahů mu nechávám tolik prostoru a času kolik potřebuje, ale spíš to nezvládám, než že bych to zvládala. co se stalo, že to najednou nejde? po předchozích  zkušenostech se nemůžu zbavit pocitu, že je tady někdo lepší a já se svojí tolerancí jsem akorát zbytečná. nechci to zahodit jen kvůli tomu, že vyžaduju víc pozornosti, než můžu dostat, ale zároveň nevim, jestli zvládnu bejt přítelkyně na baterky. před pár dnama se mi zase ozval vysokej, jakoby měl nějakej radar, pokaždý vycítí když se mi něco sere a objeví se jako největší zachránce, románek bez budoucnosti každej rok.   máma mi říká, ať jsem sama, ale já to nechci, ani to neumim a ještě před chvilkou všechno fungovalo, tak co je. máme ve škole pěknýho mladýho učitele  a já po něm jen tak z principu po očku mrkám a když vystupuju tam kde bydlí, vždycky se kouknu kolem, jestli ho náhodou nepotkám, jen tak nevinně, asi protože se jinak nudim. chodim čtyři dny v tejdnu do práce, pět do školy a v mezičase, kdy nemám co dělat, mám pocit, že to nezvládnu. ztrácíš se v mlze a já nevim proč, ani nevim kam, chci se zejtra probudit a vědět, že je to lepší, nechci se pořád dokola plácat v tom samym. poslední dny se mi do hlavy vkrádá i bejvalej a to, jak pro něj neexistoval nikdo jinej než já a i když to na tom celym ztroskotalo, je mi z toho smutno, když jsem teď v opačnym extrému, kdy mám chvílema pocit, jako kdybych neexistovala. takže mám tři možnosti: zlepší se to, vyserem se na to a nebo se nechám pomalu ničit dál, naposled jsem to totiž vydržela dva roky.